Testování zápalnosti a použití a princip testovacího zařízení žhavícím drátem

Testování horkým drátem je běžná metoda používaná k hodnocení hořlavosti materiálů. The Žárovzdorné zkušební přístroje je hlavním nástrojem používaným pro tento typ testování a jeho struktura a princip určují přesnost a spolehlivost testu. Tento článek představí aplikaci zkoušek zápalnosti a princip Žárovzdorné zkušební přístroje, s cílem poskytnout čtenářům hlubší porozumění této testovací metodě.

I. Aplikace Testování zápalnosti

Testování zápalnosti je široce používáno v různých oblastech, zejména ve vědě o materiálech a požární bezpečnosti. Zde je několik konkrétních scénářů aplikace:
1. Hodnocení stavebních materiálů: Testování horkým drátem lze použít k hodnocení účinnosti spalování stavebních materiálů, jako jsou koberce, nátěry stěn a tepelně izolační materiály. Testováním parametrů, jako je teplota vznícení, rychlost hoření a šíření plamene materiálů, může být posouzena bezpečnost materiálů při požáru, což poskytuje reference pro návrh budovy a požární bezpečnost.

2. Posouzení bezpečnosti elektronických produktů: Elektronické produkty mohou představovat riziko požáru kvůli poruchám, jako jsou zkraty nebo přehřátí během normálního používání. Testování horkými dráty lze použít k vyhodnocení požární odolnosti vnějšího pláště a různých spojovacích drátů elektronických výrobků pro zajištění jejich bezpečnosti 3. Automobilový a letecký průmysl: Automobilový a letecký průmysl má přísné požadavky na požární odolnost materiálů. Prostřednictvím testování horkým drátem lze hodnotit hořlavost materiálů používaných v interiérech automobilů a kabinách letadel, aby byla zajištěna bezpečnost cestujících a vozidel.

3. Hodnocení textilních a nábytkových materiálů: Textilní a nábytkové materiály často přicházejí do kontaktu se zdroji požáru, čímž jsou náchylné k nebezpečí požáru. Testování horkým drátem lze použít k vyhodnocení účinnosti spalování těchto materiálů, aby se vybraly bezpečnější materiály a poskytly základ pro vývoj příslušných norem.

II. Princip zkušebního zařízení s žhavicím drátem

Zařízení pro testování horkého drátu sestává hlavně z elektrické pece, termočlánku, upínacího přípravku pro vzorky a systému sběru dat. Princip spočívá v generování vysokých teplot v laboratorním prostředí pomocí elektrické pece, zahřívání horkého drátu na specifickou teplotu a umístění vzorku do blízkosti horkého drátu, aby bylo možné pozorovat jeho zapálení a hoření.

Konkrétní zásady jsou následující

1. Vytápění elektrické pece: Elektrická pec v Žárovzdorné zkušební přístroje je zodpovědný za zajištění prostředí s vysokou teplotou. Řízením proudu a napětí elektrické pece lze horký drát v peci zahřát na požadovanou teplotu. Obvykle by teplota horkého drátu měla být vyšší než teplota vznícení vzorku, aby bylo možné pozorovat jeho hoření.
2. Měření teploty termočlánku: Pro měření teploty žhaveného drátu je často blízko žhaveného drátu umístěn termočlánek. Termočlánek dokáže převádět teplotu na napěťové signály, které jsou pak zaznamenávány systémem sběru dat.
3. Umístění vzorku: Testovaný vzorek se umístí do blízkosti horkého drátu. Vzorek může být vyroben z různých materiálů, jako jsou textilie, plasty a dřevo, aby bylo možné vyhodnotit jejich spalovací výkon.
4. Pozorování a záznam: Jakmile horký drát dosáhne požadované teploty, je pozorováno vznícení vzorku. Zaznamenávají se údaje jako teplota vznícení, rychlost hoření a šíření plamene.
Prostřednictvím těchto kroků lze vyhodnotit zápalnost vzorku, abychom pochopili jeho chování při požárech.

III. Specifické zkušební zařízení se žhavícím drátem Metody zkoušení

1. Příprava vzorku: Vyberte vhodné vzorky pro testování podle požadavků zkušebních norem. Příprava vzorku zahrnuje měření rozměrů, čištění a povrchovou úpravu. U hořlavých materiálů může být vyžadována povrchová úprava, jako je odstranění nečistot a aplikace nátěrů zpomalujících hoření.

2. Upínání vzorku: Upněte vzorek k přípravku a ujistěte se, že se vzorek dotýká horkého drátu v souladu s požadavky testu. Při upínání vzorku je třeba dbát na to, aby nedošlo k poškození povrchu a zajistit stabilitu a bezpečnost upnutí.
3. Zahřívání horkého drátu: Zahřejte horký drát na specifikovanou teplotu a udržujte ji po určitou dobu podle požadavků testu. Teplota a doba ohřevu se mohou lišit v závislosti na různých zkušebních normách a požadavcích.
4. Pozorování chování při hoření: Během doby zahřívání sledujte chování vzorku při hoření, včetně doby hoření, šíření plamene a tvorby kouře, abyste vyhodnotili jeho zápalnost při vysoké teplotě.
5. Záznam údajů: Zaznamenejte údaje o hoření vzorku podle požadavků zkušebních norem. Tato data zahrnují teplotu horkého drátu, dobu hoření a charakteristiky hoření. Zaznamenáním a analýzou dat lze posoudit zápalnost vzorku a porovnat ji se standardními požadavky.

Zkoušky zápalnosti jsou důležitou metodou pro hodnocení hořlavosti materiálů a Žárovzdorné zkušební přístroje je běžně používaný nástroj pro toto testování. K ohřevu horkého drátu používá elektrickou pec, měří teplotu pomocí termočlánku a sleduje a zaznamenává chování vzorku při vznícení, aby se vyhodnotila jeho požární odolnost. Testování žhavícího drátu je široce používán v oborech, jako jsou stavební materiály, elektronické výrobky, automobilový a letecký průmysl, textilní a nábytkářské materiály, a poskytuje důležité reference pro design a bezpečnost v souvisejících odvětvích. Získáním hlubšího pochopení aplikace zkoušek zápalnosti a principů Žárovzdorné zkušební přístroje, můžeme lépe porozumět a aplikovat tuto zkušební metodu, zlepšit bezpečnost a požární odolnost materiálů.

Projekt ZRS-3H Zkušební zařízení žhavícím drátem je podle IEC60695-2-1, IEC60695-2-10, IEC60695-2-11, IEC60695-2-12, IEC60695-2-13 (GB/T5169.10, GBT5169.11, GBT5169.12, GB/T5169.13) < Základní zkušební metody žhavícího drátu, základní zkušební metody žhavícího drátu>, UL 746A, IEC829, DIN695 a VDE0471.

ZRS-3H Žárovzdorné zkušební přístroje