Test plamenem jehly VS. Test žhavícího drátu: Pochopení rozdílů

Test jehlovým plamenem a test žhavicím drátem se používají k posouzení požární odolnosti materiálů, liší se však v principech testování a použití.

Test plamenem jehly:
Test plamene jehly vyhodnocuje riziko malých plamenů, které se mohou vyskytnout při poruchových stavech zařízení. Konkrétně tento test využívá jehlovitý hořák o specifikované velikosti (průměr 0.9 milimetru), který směruje specifický plyn (jako je butan) pod úhlem 45 stupňů na testovaný vzorek. Test sleduje, zda se vzorek vznítí, a měří dobu a délku spalování. Tento test hodnotí dopad malých vnitřních plamenů v důsledku závad zařízení na bezpečnost.

Test žhavícího drátu:
Naproti tomu zkouška žhavicím drátem slouží k posouzení samovznícení a požární odolnosti materiálů. Během testu se rozžhavený drát nebo pletivo dotkne zkušebního vzorku a test sleduje, zda se vzorek vznítí nebo přestane hořet. Touto zkouškou se zjišťuje reakce materiálu při zahřátí v místě kontaktu, čímž se hodnotí jeho požární odolnost a vlastnosti samovznícení.

Zkouška jehlovým plamenem a zkouška žhavicím drátem jsou tedy dvě různé metody hodnocení požární odolnosti. Test jehlovým plamenem se zaměřuje na posouzení rizika malých plamenů generovaných při poruchových stavech zařízení, zatímco test žhavicím drátem klade důraz na hodnocení samovznícení materiálu a požární odolnosti.

Postup testu žhavícího drátu:

• Vybavení a materiály:
Jako žhavicí drát použijte nikl-chromový drát o průměru Φ4 mm.
Zahřejte žhavicí drát na specifikovaný teplotní rozsah pro testování (typicky mezi 300 °C až 1000 °C).
Umístěte vyhřívanou hlavu žhavícího drátu na zkušební vzorek s pevným tlakem (obvykle 1.0 N).

• Proces testování:
Umístěte vyhřívanou hlavu žhavícího drátu na povrch zkušebního vzorku, aplikujte stanovený tlak a udržujte po dobu 30 sekund.
Sledujte, zda se zkušební vzorek nebo vycpávka vznítí, a sledujte dobu hoření po zapálení.

• Zaznamenaná data:
Po testování zaznamenejte následující údaje:
Doba žhavení: Doba kontaktu mezi hlavou žhavícího drátu a vzorkem.
Doba vznícení (Ti): Doba, kdy se vzorek začne vznítit po kontaktu s hlavou žhavícího drátu.
Doba zhasnutí plamene (Te): Doba, kdy plamen po zapálení zhasne.
Index hořlavosti žhavícího drátu (GWFI): Udává požární odolnost vzorku během testu žhavícího drátu.

Analýza výsledků:

Na základě zaznamenaných údajů analyzujte požární nebezpečí a požární odolnost vzorku.
Vyšší hodnota indexu hořlavosti žhavícího drátu (GWFI) indikuje lepší odolnost vůči ohni během testu žhavicím drátem a nižší nebezpečí požáru.
Tato testovací metoda simuluje podmínky vysoké teploty a vysokého tlaku, se kterými se mohou elektrické a elektronické zařízení setkat během používání, a zajišťuje bezpečnost a spolehlivost produktu za různých podmínek.

Zkouška plamenem jehly a zkouška žhavicím drátem jsou dvě běžné metody zkoušení ohně s výraznými rozdíly:

• Typ plamene:
Test jehlovým plamenem využívá otevřený plamen generovaný hořákem přímo aplikovaným na vzorek pro testování.
Zkouška žhavicím drátem používá zahřátý drát jako zdroj tepla aplikovaný na vzorek pro testování.

• Principy testování:
Test plamenem jehlou simuluje malý zdroj vznícení plamene pro hodnocení požární odolnosti a trvanlivosti vzorku.
Zkouška žhavícího drátu hodnotí nebezpečí vznícení a požární odolnost materiálů za podmínek vysoké teploty.

• Použitelnost:
Test jehlovým plamenem je vhodný pro testování malých součástí nebo dílů, zvláště když jiné testy jako žhavicí drát nebo testy vertikálního/horizontálního hoření nejsou použitelné.
Test žhavicím drátem se primárně používá pro větší produkty elektrických a elektronických zařízení k vyhodnocení jejich požární odolnosti při vysokých teplotách.

• Testovací účinky:
Test jehlovým plamenem poskytuje přímé výsledky s viditelným spalováním plamene, což umožňuje pozorování chování vzorku při hoření.
Zkouška žhavicím drátem je poměrně šetrná a zaměřuje se na vyhodnocení charakteristik spalování vzorku za podmínek vysoké teploty.

• Doplňkové testování:
Pokud během zkoušky žhavicím drátem dojde ke vznícení, může být provedena zkouška plamenem jehlou, aby se dále vyhodnotilo nebezpečí požáru a požární odolnost vzorku.
Zkouška plamenem jehlou se běžně používá k posouzení požární odolnosti materiálů a výrobků, zejména v osvětlovacím průmyslu, elektronickém a elektrickém sektoru, jakož i izolačních materiálů, technických plastů a pevných hořlavých materiálů. Test dodržuje specifické normy a parametry, aby byly zajištěny přesné a srovnatelné výsledky napříč různými produkty.

Normy a parametry pro test plamenem jehly:

Testovací standardy:
• GB 4706.1-2005 „Obecné požadavky na bezpečnost domácích a podobných elektrických spotřebičů“.
• IEC 60695-11-5:2016 „Zkoušení nebezpečí požáru – Část 11-5: Zkušební plameny – Zkušební metoda jehlovým plamenem – Přístroje, uspořádání potvrzující zkoušky a pokyny.“
• GB/T 5169.5-2008 „Zkoušení nebezpečí požáru pro elektrické a elektronické výrobky – Část 5: Metoda zkoušení jehlovým plamenem – Přístroje, uspořádání potvrzující zkoušky a pokyny.“

Nastavení přístroje a testovací parametry:
• Úhel hořáku: Obvykle se nastavuje na 0°, 20° nebo 45° pro testování odolnosti materiálu proti ohni z různých úhlů.
• Výška plamene: Udržuje se na 12±1 mm pro standardizovanou konzistenci testování.
• Jehlový hořák: Vyrobeno z nerezové oceli o délce ≥35 mm a průměru mezi 0.9 mm a 0.5 mm.
• Kalibrační čas: Nastavte na 23.5±1 sekundy pro zajištění přesnosti a stability testovacího zařízení a parametrů plamene.
• Testování teploty: Maximální teplota dosahuje 1050 °C ±0.1 %, aby byla zajištěna přesnost teploty plamene.
• Typ plynu: Obvykle propan nebo butan s čistotou vyšší než 95 % jako spalovací plyn.
• Doba hoření plamenem jehly a hoření vzorku: Nastavitelný rozsah doby hoření od 0 do 999.9 sekund, používá se k záznamu doby trvání plamene jehly a hoření vzorku.

Implementace testu jehlovým plamenem podle specifických norem a nastavení parametrů zajišťuje přesné a srovnatelné výsledky testů pro posouzení požární odolnosti a bezpečnosti různých výrobků.

Tagy:ZY-3